Oči z azyláku

Několikrát jsem točila reportáž v azylovém domě. Nikdy jsme neodešla v klidu. Pokud ano, tak snad jen proto, že lidé, kteří se o jeho chod a lidi v něm starají, dělají dobrou práci a snaží se těmto lidem opravdu pomoci, jak to jen jde. Byla jsem také na vánoční besídce, kterou si děti pro maminky a návštěvníky připravily. Maminky choulící se v dámských bundách, které jim hodní návštěvníci darovali, potlačovaly slzy a byly tolik pyšné na své děti…

Nemohoucí se trápil

Když zloděj ukradne zdravému člověku cosi, je to šlendrián. Pokud ale ukradne zloděj nemocnému a nemohoucímu se nijak bránit, část ošacení nebo třeba berle, je to vážně zhovadilost a odsouzeníhodný čin, jež by se měl trestat přísným trestem a opovržením. Když mi podobný příběh vyprávěla naše milovaná sousedka, který se týkal jejího manžela, chtělo se mi brečet a zároveň jsem pociťovala obrovský vztek. Je vážně strašné, když se nemohoucí nemůže bránit a trápí se.